Syn Ivany se připravoval lépe na předměty, kde ho učitelé měli rádi.
P: Má vynikajícího třídního učitele. Je to soukromá základní škola, alternativní škola. Takže syn teď zrovna při výtvarce nemaluje podzim, ale vytváří si dvoumetrovej, kříž z hřebíků, protože zrovna probírali náboženství a dělá tam kříž na občanskou výchovu, tak ho to nechají dělat. Nebo nehroutí se z toho, když, když syn si přinese vopelichanej klacek. Člověk vidí, jak to funguje, protože teď zrovna syn přišel a říká: “Pan učitel mi říkal, piš půlku diktátu, a já jsem mu chtěl udělat radost, napsal jsem ho celej.” A to bylo pro mě největší odměna, protože nejhorší nepřítel je pro něj tužka, cokoliv napsat. Udělal to přesně proto, že má pochopení pro ty jeho libůstky a je schopen se bavit o tom, jestli tenhleten lišejník našel tady na tej mezi nebo na jinej mezi. A baví se s ním. A na tohohle učitele se nám i dobře učí. Když bude písemka, tak vím, že to bude s menším bojem než na učitele, kterej si jede jen to svý a pracuje s tím řevem nebo s tou tvrdou dominancí.