Sezení v lavici pro dceru Evy bylo nepříjemné, vytvořilo v ní napětí.
Textová verze
P: Když šla do školy, tak uměla psát, uměla číst, obstojně počítala, takže mě nenapadlo, že by mohl nastat jakýkoliv problém, ale nastal a nastal hlavně proto, že v tý školce mohla do jistý míry regulovat ty činnosti. Dělat to, dokuď ji to bavilo, vstát, projít se, proběhnout a teď musela ve škole sedět 45 minut, tam asi nastal první problém, že v ní začalo vznikat obrovský somatický napětí. To znamená sedět pětačtyřicet minut bylo pro ni strašně nepříjemný. Zase jsem si to vysvětlovala, že ona když už ty věci umí, tak vlastně ji nebaví tam sedět. Tak pak paní učitelka to řešila tak, že ji posílala dozadu na koberec, kde si třeba četla. Sama. Když si to mohla řídit sama, číst si, vstát si, projít se, bylo to dobrý, ale sedět těch 45 minut pro šestiletý dítě, to byl těžký. Dělalo jí to větší problémy než jiným.
Další zkušenosti:
Sezení v lavici pro dceru Evy bylo nepříjemné, vytvořilo v ní napětí.
Podle Roberta byl syn fyzicky zdatný.
Synové Michaela se ve svých slovních projevech občas nezvládali kontrolovat.
Syn Pavly si pozornost ostatních dětí získával tak, že je občas bouchl nebo štípl.
Eva popisovala výkyvy pozornosti její dcery v průběhu vyučování
Petra vnímala, že syn dozrával a zlepšoval se i přes poruchu pozornosti.
Petra se obávala jak budou problémy s pozorností syna do budoucna ve vzdělání limitovat.
Jedním z rituálů syna Hanky bylo poslouchání pohádek.
