Syn Pavly si pozornost ostatních dětí získával tak, že je občas bouchl nebo štípl.
Textová verze
P: Pochopila jsem to tak já i učitelky ve školce, jak ho pozorovaly, že on chtěl dětem něco říct, nevěděl jak, tak je bouchl, štípl, zatáhl, aby ho začali vnímat, ty děti to ale braly jako ubližování, takže se od něho vzdalovaly. Je fakt, že tenkrát to v té první třídě řešila paní učitelka tak, to ještě nebyl v té logo školce, byl tam mezi normálníma 28 dětma, tak to tenkrát vyřešila tak, že když něco udělal, tak šel ke stolečku a nesměl si hrát a musel se jenom na ty děti dívat.
Další zkušenosti:
Sezení v lavici pro dceru Evy bylo nepříjemné, vytvořilo v ní napětí.
Podle Roberta byl syn fyzicky zdatný.
Synové Michaela se ve svých slovních projevech občas nezvládali kontrolovat.
Syn Pavly si pozornost ostatních dětí získával tak, že je občas bouchl nebo štípl.
Eva popisovala výkyvy pozornosti její dcery v průběhu vyučování
Petra vnímala, že syn dozrával a zlepšoval se i přes poruchu pozornosti.
Petra se obávala jak budou problémy s pozorností syna do budoucna ve vzdělání limitovat.
Jedním z rituálů syna Hanky bylo poslouchání pohádek.
