Simon je rád, že může jít s asistentem na chvíli na chodbu se „vyblbnout“.
P: Mně teďka vyhovuje ve škole, že se můžu jít na 5 minut někam vyblbnout na chvíli na chodbu. Když fakt potřebuju řeknu: „Pane asistente, můžu, prosím, se jít vyblbnout.“ „Pojď, deme na chodbu.“ A deme na chodbu, tak to je zase dobrý, to se mi na té škole líbí. Ale taky pak dělám blbosti, no, ale za to si můžu sám, za to nemůže ta moje nemoc podle mě.
T: To zní, že spíš bys navrhoval taková režimová opatření?
P: No.
T: Že třeba se můžeš jít vyblbnout, když to na tebe přijde? 03/01:39
P: Jo.