Modelový případ 1:

Předškolák s problematickým chováním v kolektivu

Chlapec navštěvuje MŠ, je předškolák. Obtížně se zapojuje do kolektivních aktivit a vztahů s ostatními dětmi. Má však problém, i když se má zabavit sám. Občasné pokusy o hru s ostatními většinou přerostou v konflikt. U chlapce se vyskytlo i agresivní chování. Chlapec má tak špatnou pověst, že si rodiče ostatních dětí ve školce nepřejí jeho docházku do místní malotřídky. Rodiče jsou bezradní ohledně adekvátního výchovného přístupu k synovi i otázky jeho přechodu na základní školu.

Chlapec chodí do školky třetím rokem. Na jeho chování se dlouhodobě objevují nejrůznější stížnosti ze strany učitelek MŠ. Prý má problém se na delší dobu sám zabavit, vyhýbá se kolektivním aktivitám (neúčastní se) a nedaří se mu navazovat déletrvající kamarádské vztahy. Ve třídě má menší skupinku chlapců, se kterými si občas hraje, toto hraní však téměř vždy přeroste v nějaké nepřiměřené chování a konflikt mezi dětmi, ze kterého bývá obviňován právě tento chlapec (ať už spolužáky nebo učitelkami). Nedávno se vyskytly i případy chlapcovy agrese vůči jiným dětem a také dva incidenty, kdy bez viditelného či srozumitelného důvodu rozmazal výkaly po záchodě.

Potíže se zapojením chlapce potvrdila i ředitelka, která ho znala z kroužku angličtiny s tím, že je to dítě, které neudrží pozornost a nemá rádo kolektivní aktivity, kdy je pozornost učitele rozptýlená mezi ostatní děti. V důsledku toho pak hodinu nabourává. Z angličtiny byl chlapec po dohodě s rodiči odhlášen, chodí pouze na kroužek keramiky, kde se zdá, že mu individuální aktivita vyhovuje a dokáže se do ní ponořit.

Chlapec má bohužel už tak špatnou pověst, že za ředitelkou chodí rodiče ostatních předškoláků a ptají se, zda tento žák nastoupí do první třídy s pohrůžkou, že pokud se tak stane, oni své děti do této školy nepřihlásí. Škola je přitom malotřídní a v podstatě bojuje o své přežití. Ředitelka má obavu, aby přijetí problematického chlapce nevedlo k odlivu dalších žáků a neznemožnilo jí otevřít první třídu.

Rodiče udávají, že chlapec byl divoký už od dvou let. Výchovné problémy se snaží řešit domlouváním, tatínek pak i výhružkami, k razantnějším trestům však nakonec nepřistupují a moc si nevědí rady. Rozhodnutí, do které školy dítě přihlásit, aby obstálo, je pro ně náročné. Mají nedostatečné povědomí o fungování školského systému i pochyby, jak k dítěti přistupovat. Sám chlapec by chtěl do školy do okresního města, kam chodí jeho starší sestra. Prý mu nevadí, že by chodil s dětmi, které nezná. Spíše to vypadá, že mu na dětech ze školky nezáleží, protože ho beztak nepřijímají.