Pro Terezu bylo nejhorší, když mělo dítě doma špatné zázemí.
Textová verze
Samozřejmě, že jsem se setkala s různejma přístupama. Taky že ti rodiče jsou někdy hodně vyčerpaný a taky ta péče o děti s handicapem je náročná. Takže takový dva přístupy. Buď to, že už nemůžou a nějak to nechávaj všechno na tý škole a taky ten přístup, kdy na to dítě hodně tlačej, a chtěj po něm výkony, který to dítě vůbec jako nedává a nikdy dát nemůže. Jo takže možná nějaký, nějaký takový jako extrémy, anebo i, i rodiny s nějakým sociálně slabším statusem, jo, takže tam někdy ta komunikace je taková jako problematičtější určitě. Jo nebo nechtěj chodit do školy, jo, na schůzky, jo, nebo vám slíběj, jo že, že to udělaj a pak to nedělaj, jo, nebo to dítě nějakým způsobem je třeba zanedbávaný, jo, psychicky, nějakou péčí o něj, jo, takže, jo, teď jsem všechno jakoby řekla, měla možnost jako zažít a někdy to je těžký pro mě. Nejtěžší? Asi když asi když se nedaří navázat kontakt s těma rodičema, nějaká ta spolupráce a vidím, že to dítě na to přesně, že na to dítě třeba jsou kladeny velký nároky, nebo že se o něj rodiče třeba nezajímaj, jo tak, tak to je pro mě někdy jako těžký. Jo a pak je další věc, která je pro mě těžká, když to dítě má špatný zázemí ve škole a má ho i doma. Nemá nějakej bod, kde by se cejtilo jako třeba dobře nebo bezpečně. A to je pak nějak jako taky těžký, jo? Takže si myslím, že je moc dobře, že v těch školách, v těch hodně osvícených, třeba fungujou supervize, to si myslím, že je bezvadný pro ty učitele. A pak, že už taky v hodně školách fungujou asistenti, funguje tam třeba speciální pedagog, školní psycholog, je tam nějakej tým, kterej to někdy umí zachytit, jaká panuje v kolektivu atmosféra, když s tím dítětem je úzkej kontakt, tak vlastně se dostanete blíž k nějakým ohrožujícím situacím třeba pro ně. Takže si myslím, že je strašně důležitý.
Pro Marka bylo náročné odhadnout, do jaké hloubky může na dítě působit, a přijmout, že nemůže pomoci každému.
Jana – DUS_02_03_06_DUSP15 Výzvou pro Janu bylo rozpoznat, kdy byly potíže dané nemocí a kdy neochotou. Jak jsem říkala na začátku, (nejtěžší je) rozpoznat, kdy je to daný tou jejich nemocí a kdy je to jakoby v uvozovkách rozjívenost, zlobení, rozmazlenost, nechuť pracovat zrovna. Tohle je úplně nejtěžší, určit jakoby tu hranici, kdy to omluvit tou […]