VÁCLAV – DUS_03_07_05_DUSR08

Václav zjistil, že má dcera psychické problémy, když si všiml následků sebepoškozování. 

 Textová verze

Pro VÁCLAVA bylo zpočátku těžké rozpoznat, že se jeho dcera chová jinak a něco se s ní děje. …více

Tak ono to vypadalo, že je všechno v pořádku a co jsme první začali pozorovat to, že bylo třeba léto, teplo a začala nosit dlouhý rukávy, tak jsme si říkali, proč nosí dlouhý rukávy, jsem se jí ptal, co je, jestli je jí teplo a ty jdeš v dlouhým rukávu a ona řekla, mně se to tak líbí, já to tak chci, tak jsem říkal, tak puberťačka, že jo, jí bylo asi 12, 13, něco mezitím, tak jsme to jako neřešili. Mysleli jsme si, že prostě puberťák chce mít nějaký tričko s dlouhým rukávem, a pak jsme někde byli a to měla krátký rukáv a seděli jsme na zahrádce v nějaký restauraci a teď jsem si všiml, jsem seděl vedle ní, že měla normálně jako pořezaný jako poškrábaný ruce, že prostě měla takový strupy a já jí říkám, co to je, co se ti stalo, říkám, koukám, to sis to udělala sama, to jako není, že by ses poškrábala. No a ona právě se jako trochu rozbrečela a vlastně řekla, že má nějaký jako, jsme zjistili, že má nějaký ty psychický problémy, a že to řeší tím, že si poškrábe tu ruku. No tak jsme řekli, co budeme dělat, že jo, byli jsme strašně překvapení, protože nám nic neřekla, že jsme vůbec nevěděli, jsme netušili nic, že by něco takovýho mohlo nastat a myslím si, že jako vyloženě žádnej problém jako s rodičema s náma nemá. To můžou říkat teda všechny rodiče, ale my jsme takoví tolerantní, že nikdy jsme ji do žádnýho učení netlačili, ani, že by musela být doma, nebo nějakou takovou nucení nebo že bychom ji mlátili nebo, to jsem v životě ani nenasekal. A tak jsme potom přemýšleli, co by to mohlo být a říkali jsme, že musíme jít k nějakýmu poradci, k nějakýmu  psychologovi, aby nám řekl, co s tím máme dělat dál. A my jsme měli jednu velkou výhodu v tom, že jak jsem vyrůstal v našem domě, tak tam byla jedna sousedka, která byla starší o pět let než já a ta studovala, vím, že studovala právě psychologii a je psycholožka. Tak jsme za ní zašli, ona teda neměla tyhle ty malý děti, tenkrát jí bylo 12, 13, ale ona měla děti až vod 15 vejš, ale prostě jsme tam došli, a tak jsme si o tom promluvili, co s tím máme dělat, no a ona říkala, že máme jít na vyšetření a zjistí jí, co jí vlastně je a proč to vlastně dělá.