Peťa vyprávěla o tom, jak psychiatrička odhalila dětský autismus u její dcery.
Od toho roku, jsme to tam sledovali s paní obvodní doktorkou, ale vůbec jsme si nedovedli spojit tady ty příznaky nebo až potom to naťukla paní (doktorka), ta paní psycholožka ve fakultce, že by tam mohly být znaky autismu. Doma pořád pocházela, pobíhala ta (dcerka), smála se, vypadala spokojeně, až jsem potom napsala „znaky autismu“, tak vám vyletí celé dvě strany znaků autismu a ona z toho měla skoro polovinu. Až potom jsem zjistila, že oční kontakt by mohl být znak autismu, jinak člověk vlastně neví, proč to dítě se nedívá a tak dál. Že chodí po špičkách, křečovitý držení paží, různý tady ty věci a ona jich měla opravdu jako skoro všechny, co jsme četli na první tam A4 straně. Takže pak už jsme se vlastně kontaktovali, pak nás spojila na paní (doktorkou) docentku psychiatričku. Tam se dělaly nějaký testy, tři kola těch vyšetření, jo, po určité době, až pak vlastně ve třech letech nám určila vlastně dětský autismus, takže vlastně celou tu diagnózu, ona odpovídala v celé té autistické triádě, špatná komunikace, sociální interakce a představivost ve hře.