Jana – DUS_02_03_06_DUSP15
Výzvou pro Janu bylo rozpoznat, kdy byly potíže dané nemocí a kdy neochotou.
Textová verze
Jak jsem říkala na začátku, (nejtěžší je) rozpoznat, kdy je to daný tou jejich nemocí a kdy je to jakoby v uvozovkách rozjívenost, zlobení, rozmazlenost, nechuť pracovat zrovna. Tohle je úplně nejtěžší, určit jakoby tu hranici, kdy to omluvit tou nemocí a kdy naopak trvat důsledně na dodržování nějakých pravidel, protože je to zrovna daný, leností, nechce se mi a podobně. Takže tohle je pro mě úplně nejhorší, protože se mi to špatně poznává a chtěla bych to přenést těm dětem v rámci toho kolektivu, aby to taky uměly poznat, takže tohle je asi taková jako nejtěžší část asi úplně na tom všem.
Další zkušenosti:
Leňa musela zvládat rozmanitost a šíři práce, ale bavilo ji to.
Pro Tomáše bylo zpočátku těžké zvyknout si na množství práce a práci s menšími dětmi.
Stanislav popisoval, jak zvládal práci s dítětem v agresi.
Pro Terezu bylo nejhorší, když mělo dítě doma špatné zázemí.
Pro Marka bylo náročné odhadnout, do jaké hloubky může na dítě působit, a přijmout, že nemůže pomoci každému.
Jana – DUS_02_03_06_DUSP15 Výzvou pro Janu bylo rozpoznat, kdy byly potíže dané nemocí a kdy neochotou. Jak jsem říkala na začátku, (nejtěžší je) rozpoznat, kdy je to daný tou jejich nemocí a kdy je to jakoby v uvozovkách rozjívenost, zlobení, rozmazlenost, nechuť pracovat zrovna. Tohle je úplně nejtěžší, určit jakoby tu hranici, kdy to omluvit tou […]
Josef bojoval s rigidností systému.
Míša cítila bezmoc kvůli špatné dostupnosti psychiatrické péče.
