Monika od malička žila sportovní gymnastikou. Kolem třináctého roku začala mít potřebu držet si nízkou váhu a zkoušet různé diety, aby se ve sportu zlepšila. Postupně spadla do období hladovění, kdy se cítila vyčerpaná, zhoršil se jí prospěch, fyzicky zeslábla, uzavřela se před kamarády. Situace si začali všímat rodiče a vyhledali spolupráci s psychoterapeutem. Monika nejprve nevěřila tomu, že by se jednalo o poruchu příjmu potravy a nadále hubla. Později přišel zlom a uvědomila si, že se chce z potíží dostat ven. Popisuje další tři roky úzdravy, která pro ni byla hodně „nahoru-dolů“. Velkou podporu vnímala ze strany rodičů, několika blízkých lidí a psychologa, také ji pomohlo rozhodnutí odejít z prostředí sportovního týmu.