S Monikou jednala její dětská lékařka empaticky a spolupracovala s jejími rodiči.
Monika
Textová verze
Jo, u dětské lékařky, tam jsem chodila na preventivní prohlídky. Tam mě vždycky vážili, měřili, takže ona zaregistrovala, že ta hmotnost se nějakým způsobem zmenšila. A moje dětská lékařka byla super. Sice to byla už taková postarší paní, ale byla na mě od dětství hrozně hodná a nekomentovala to negativně. Vím, že to asi řešila spíš za mými zády s mamkou, že se jí ptala „děje se něco“… A mám tu diagnózu i u ní v těch papírech, co mám nějaký ten očkovací průkaz, jak se vypisujou preventivní prohlídky a tak. Na ten popud mi (lékařka) udělala i krevní testy. Nevím, jestli to bylo iniciativa i toho psychoterapeuta nebo její vlastní, ale dělali mi asi 2krát, 3krát krevní vyšetření, aby zjistili, jak na tom jsem i z tohoto hlediska, jak to to tělo odnáší. Žádné odsouzení tam nebylo. Dokonce tuším, že i sestřička té lékařky měla dceru, která si taky prošla nebo procházela nějakou poruchou příjmu potravy, takže i díky tomu tam asi bylo nějaký pochopení. Celkově ta lékařka byla velice empatická, takže ona by negativní narážky neměla a přistupovala k tomu prostě jakože ta diagnóza existuje. Nebylo to tak, že bych si něco vymýšlela nebo na sebe chtěla strhnout pozornost, jak to některý lidi berou. Tady v tomhle ohledu jsem neviděla žádný jako, možná mě měli, nevím, dneska se dělají komplexnější ty vyšetření tady u těch poruch příjmu potravy, tak v té době nevím, jestli se to nedělalo, nebo jestli nevěděli úplně na co všechno mě poslat. Takže víc jsem toho vlastně neabsolvovala kromě toho, že mě takhle vždycky zvážili a změřila a potom poslala na ty krevní testy, kde se ty výsledky samozřejmě ukazovaly. Takový ty hodnoty co jsou u mentální anorexie, tak tam prostě byly snížený, zvýšený, různě.
Další zkušenosti:
U Lady iniciovali spolupráci s psychiatrem její rodiče.
Helena popsala moment, kdy se v dospělosti sama rozhodla vyhledat terapeuta.
Bára M. poprosila o vyhledání pomoci rodiče.
Kateřina odbornou pomoc nevyhledala, v úzdravě jí podporovali rodiče.
S Monikou jednala její dětská lékařka empaticky a spolupracovala s jejími rodiči.
Lada popsala krátké návštěvy psychiatričky, zaměřené na kontrolu váhy, stravování a předepsání medikace.
Andrea přiblížila působení léků v souvislostí s mentální anorexii.
Matějovi podpora psychiatričky a medikace pomohla.
Monika zhodnotila to, že ona sama medikaci předepsanou neměla.
Kamča se rozhodla odmítnout medikaci, která jí byla doporučena v rámci hospitalizace.
Petra zpětně zhodnotila svou zkušenosti a popsala denní režim v nemocnici.
Kamče stravování během hospitalizace pomohlo zvyknout si na navyšování porcí.
V průběhu hospitalizace v souvislosti s depresemi začali lékaři řešit u Andrey její poruchu příjmu potravy.
Monika spolupracovala s psychologem tři roky, popsala dobré i špatné chvíle v procesu úzdravy.
Matěj porovnal zkušenosti se dvěma psycholožkami.
Bára neměla potřebu psychologa vyhledat.
V úzdravě pomáhala Marušce léčitelka, kterou opětovně vyhledala při relapsu, kdy chtěla mluvit zejména o aktuálních tématech ze svého života.
Marie se k podpoře psychologa rozhodla vyhledat také výživového poradce vzhledem k přetrvávajícím trávicím potížím.
Maruška vnímala jako štěstí, že si poruchu příjmu potravy rychle připustila a sama chtěla vyhledat odbornou péči.
