Petra zpětně zhodnotila svou zkušenosti a popsala denní režim v nemocnici.
Petra
Textová verze
Nevím, jak to teď hodnotit. Srovnávali jsme se s ostatníma. Byli tam hubenější než já, byli tam i tlustší než já. Ani nevím, jestli jsem si z toho dokázala tenkrát něco vzít.
Jak tam probíhala léčba nebo denní program?
Denní program. Vím, že kdo měl dobrou váhu, mohl jít na rozcvičku o 3 patra níž do tělocvičny nebo mohl chodit hrát ping pong a takhle. Pak bylo vážení, to nevím, kolikrát denně, (smích) kolikrát týdně, jednou to bylo určitě, možná to bylo 2 krát. Vždycky jenom v tom nejmenším množství oblečení, nebyla jsem určitě jenom ve spodním prádle, to ne. To bych jim na to nekývla. Ani nevím, jestli mi říkali to číslo váhy, to si nepamatuju. Každý měl potom snídani, vlastní porci. Někdo měl přídavky a vždycky pak ukázal sestře, kolik toho snědl. Oni si to zapisovali. Pak jsme tam měli ranní komunity, už si nepamatuju, asi co se bude dít, co nás čeká. Byly tam na tom oddělení dílny, košíkářská, keramika. Měli jsme tam skupiny. Já si toho moc nepamatuju, ty povídací skupiny. Vím, že tam byla 1 skupina, kde jsme obkreslovali svoje tělo. Někdo nás obkreslil na obrovský arch papíru a pak jsme to měli nějak vybarvit, jak se vnímáme. To si hodně pamatuju. Dokonce vím, jak to bylo, že jsem ty oblejší části znázornila černě, úplně hnusně a prostředek jsem měla nějakej bílej. Ale vůbec si nepamatuju to povídání ve skupině vůbec. Ještě jsme tam měli individuální sezení s psycholožkou, to taky, no.
Další zkušenosti:
U Lady iniciovali spolupráci s psychiatrem její rodiče.
Helena popsala moment, kdy se v dospělosti sama rozhodla vyhledat terapeuta.
Bára M. poprosila o vyhledání pomoci rodiče.
Kateřina odbornou pomoc nevyhledala, v úzdravě jí podporovali rodiče.
S Monikou jednala její dětská lékařka empaticky a spolupracovala s jejími rodiči.
Lada popsala krátké návštěvy psychiatričky, zaměřené na kontrolu váhy, stravování a předepsání medikace.
Andrea přiblížila působení léků v souvislostí s mentální anorexii.
Matějovi podpora psychiatričky a medikace pomohla.
Monika zhodnotila to, že ona sama medikaci předepsanou neměla.
Kamča se rozhodla odmítnout medikaci, která jí byla doporučena v rámci hospitalizace.
Petra zpětně zhodnotila svou zkušenosti a popsala denní režim v nemocnici.
Kamče stravování během hospitalizace pomohlo zvyknout si na navyšování porcí.
V průběhu hospitalizace v souvislosti s depresemi začali lékaři řešit u Andrey její poruchu příjmu potravy.
Monika spolupracovala s psychologem tři roky, popsala dobré i špatné chvíle v procesu úzdravy.
Matěj porovnal zkušenosti se dvěma psycholožkami.
Bára neměla potřebu psychologa vyhledat.
V úzdravě pomáhala Marušce léčitelka, kterou opětovně vyhledala při relapsu, kdy chtěla mluvit zejména o aktuálních tématech ze svého života.
Marie se k podpoře psychologa rozhodla vyhledat také výživového poradce vzhledem k přetrvávajícím trávicím potížím.
Maruška vnímala jako štěstí, že si poruchu příjmu potravy rychle připustila a sama chtěla vyhledat odbornou péči.
