Matěj porovnal zkušenosti se dvěma psycholožkami.
Matěj
Textová verze
Já jsem po tý anorexii měl psycholožku ve městě, která měla normálně smlouvu s pojišťovnama, takže to bylo zadarmo. To byla taková hodně stará paní. Mně to přišlo moc ezo. Dělali jsme hodně autogenní trénink, hodně jsme poslouchali hudbu a nic moc jinýho. Takže tam jsem přestal chodit, navíc jsem tam musel dojíždět, takže to bylo otravný a nic moc mi to nedávalo. Tam jsem přestal chodit asi po půl roce. Potom ta druhá psycholožka, ta při tý bulimii, tak ta byla tady ve městě, soukromá. Ta byla lepší, ta si se mnou hodně povídala. Probírali jsme různý témata. Vždycky jsem tam mohl přijít s něčím, co mě trápí a zdálo se mi, že mi dává lepší rady, ale něco se mi taky jako moc nezdálo třeba. Určitý výhrady k ní mám. Ale myslím, že byla fajn. Nikdo nebude dokonalej, třeba co můžu říct, tak mně říkala, že se 4 roky normálně nenajím a já už jsem za čtvrt roku začal normálně jíst. Brala mi takovou tu naději se mi zdálo, že mě jako připravovala spíš na to horší.
Další zkušenosti:
U Lady iniciovali spolupráci s psychiatrem její rodiče.
Helena popsala moment, kdy se v dospělosti sama rozhodla vyhledat terapeuta.
Bára M. poprosila o vyhledání pomoci rodiče.
Kateřina odbornou pomoc nevyhledala, v úzdravě jí podporovali rodiče.
S Monikou jednala její dětská lékařka empaticky a spolupracovala s jejími rodiči.
Lada popsala krátké návštěvy psychiatričky, zaměřené na kontrolu váhy, stravování a předepsání medikace.
Andrea přiblížila působení léků v souvislostí s mentální anorexii.
Matějovi podpora psychiatričky a medikace pomohla.
Monika zhodnotila to, že ona sama medikaci předepsanou neměla.
Kamča se rozhodla odmítnout medikaci, která jí byla doporučena v rámci hospitalizace.
Petra zpětně zhodnotila svou zkušenosti a popsala denní režim v nemocnici.
Kamče stravování během hospitalizace pomohlo zvyknout si na navyšování porcí.
V průběhu hospitalizace v souvislosti s depresemi začali lékaři řešit u Andrey její poruchu příjmu potravy.
Monika spolupracovala s psychologem tři roky, popsala dobré i špatné chvíle v procesu úzdravy.
Matěj porovnal zkušenosti se dvěma psycholožkami.
Bára neměla potřebu psychologa vyhledat.
V úzdravě pomáhala Marušce léčitelka, kterou opětovně vyhledala při relapsu, kdy chtěla mluvit zejména o aktuálních tématech ze svého života.
Marie se k podpoře psychologa rozhodla vyhledat také výživového poradce vzhledem k přetrvávajícím trávicím potížím.
Maruška vnímala jako štěstí, že si poruchu příjmu potravy rychle připustila a sama chtěla vyhledat odbornou péči.
