Kamče stravování během hospitalizace pomohlo zvyknout si na navyšování porcí.
Kamča
Textová verze
Co to s tebou dělalo, když z ničeho nic, když ses tomu záměrně vyhýbala a teď ti najednou přistanou na stole 2 rohlíky?
Hrozný. Oni ze začátku mají poloviční porce, pak tříčtvrteční, pak celý, aby se ten metabolismus zase dokázal nastartovat, aby to nebyl až tak moc velkej šok. Ale on to byl moc velkej šok, protože to bylo neskutečný, když jsem měla sníst jako ten 1 rohlík a na to si naplácnout prostě celou pomazánku. To bylo úplně hrozný. Já jsem ani nečekala, že to vůbec dokážu sníst. Já jsem na to koukala nejdřív asi 10 minut, a pak jsem zjistila, že mi zbývá jenom 10 minut, abych to dojedla. Takže jsem rychle začala jíst. Jídlo byl velký šok. Ale pak jsem si zvykla. Pak mi tam začaly nějaký jídla chutnat a občas jsem si tam dávala i ty víc kalorický. I ty, který jsem si předtím nedala. Myslím, že k obědu jsme tam měli na váběr ze 2 jídel, tak někdy jsem si dala i to, na co jsem měla fakt jako vyloženě chuť, že už jsem se toho tolik nebála.
Další zkušenosti:
U Lady iniciovali spolupráci s psychiatrem její rodiče.
Helena popsala moment, kdy se v dospělosti sama rozhodla vyhledat terapeuta.
Bára M. poprosila o vyhledání pomoci rodiče.
Kateřina odbornou pomoc nevyhledala, v úzdravě jí podporovali rodiče.
S Monikou jednala její dětská lékařka empaticky a spolupracovala s jejími rodiči.
Lada popsala krátké návštěvy psychiatričky, zaměřené na kontrolu váhy, stravování a předepsání medikace.
Andrea přiblížila působení léků v souvislostí s mentální anorexii.
Matějovi podpora psychiatričky a medikace pomohla.
Monika zhodnotila to, že ona sama medikaci předepsanou neměla.
Kamča se rozhodla odmítnout medikaci, která jí byla doporučena v rámci hospitalizace.
Petra zpětně zhodnotila svou zkušenosti a popsala denní režim v nemocnici.
Kamče stravování během hospitalizace pomohlo zvyknout si na navyšování porcí.
V průběhu hospitalizace v souvislosti s depresemi začali lékaři řešit u Andrey její poruchu příjmu potravy.
Monika spolupracovala s psychologem tři roky, popsala dobré i špatné chvíle v procesu úzdravy.
Matěj porovnal zkušenosti se dvěma psycholožkami.
Bára neměla potřebu psychologa vyhledat.
V úzdravě pomáhala Marušce léčitelka, kterou opětovně vyhledala při relapsu, kdy chtěla mluvit zejména o aktuálních tématech ze svého života.
Marie se k podpoře psychologa rozhodla vyhledat také výživového poradce vzhledem k přetrvávajícím trávicím potížím.
Maruška vnímala jako štěstí, že si poruchu příjmu potravy rychle připustila a sama chtěla vyhledat odbornou péči.
