Andrea je studentkou psychologie. Kdy přesně u ní atypická anorexie propukla, neví, ale zpětně se dozvěděla, že zhruba v 10 letech začala její dětská doktorka upozorňovat na podprůměrnou váhu. Ani Andrea ani její rodiče to ale za problém tehdy nepovažovali, protože byli zvyklí, že Andrea zkrátka jedla méně a byla v jídle vybíravější. V 15 letech byla Andrea kvůli úzkostem a depresím hospitalizovaná na psychiatrickém oddělení, kde ji diagnostikovali anorexii. Po hospitalizaci následovala asi tříletá psychoterapie, během které se Andrein stav postupně stabilizoval. Podporu ve zvládání anorexie ji poskytuje přítel. Velkou motivací pro Andreu je také touha mít v budoucnu děti a obava o jejich zdraví.