Eva

• Věk rodiče v době rozhovoru: 41 let

Eva žije společně s manželem a jejich dvěma syny. Zanedlouho po narození prvního syna si začala všímat nestandardnosti jeho vývoje. Odmítal kojení a byl velmi plačtivý. Byla mu diagnostikována neurofibromatóza a v období, kdy začal chodit, bylo diagnostikováno ADHD. V čase natáčení rozhovoru bylo chlapci 13 let a byly odhaleny diagnózy další: obsedantně-kompulzivní porucha, mentální retardace a deprese. Na všechny psychické poruchy užívá chlapec medikaci. Eva prošla se synem mnoho diagnostických a psychologických zařízení. S těmito zařízeními má Eva pozitivní i negativní zkušenosti. Z péče o syna je velmi vyčerpaná. Odpočinkem je pro Ivanu práce pedagožky. Užívá si výuku dětí bez zdravotních obtíží.

Více o Evě

Eva popisovala život s dítětem ADHD jako vysilující a náročný. Musí být neustále ve střehu a reagovat na nevyzpytatelné chování svého syna. Nemá klid ani na to, aby si mohla přečíst knížku nebo vypít čaj. Nemůže s manželem souvisle komunikovat, syn jim neustále skáče do řeči.

Do práce si, dle svých slov, chodí Eva odpočinout. Je pedagožkou a ze zdravých dětí čerpá pozitivní energii. Užívá si, že jí poslouchají, nenadávají a poměrně dobře respektují stanovený řád.

Eva hovořila o smutku z postoje nejbližší rodiny i širšího okolí k synově ADHD. Ti nechápou, že facka nebo zákaz televize synovy projevy a chování spíše zhorší. Eva se obává rodinných oslav, Vánoc a návštěv. Je jí úzko z toho, co syn vyvede a jak na to přítomní budou reagovat.

Eva dává syna do školy, kde se učí sociální dovednosti a kde jsou na něj spolužáci adaptovaní. Výuka sociálních dovedností synovi velmi prospívá. Bohužel ani v takto osvícené škole se nevyhne stížnostem ostatních rodičů. Ztěžují si, že je její syn zlý na ostatní děti. Eva si nemyslí, že je syn špatné povahy, věří, že jeho chování je vedeno dobrými úmysly.   

Eva se divá do budoucnosti s obavami. Postupně jí dochází síly, syn roste a plně jej zvládat je náročné. Má rovněž strach z vývoje synovi sexuality, jelikož syn postrádá sociální zábrany. Další obavou Ivany je, že bude syn v dospělosti nezaměstnatelný.

Na závěr rozhovoru Eva přála rodičům a vychovatelům dětí s ADHD, aby to s dětmi nevzdávali, aby v nich zkoušeli hledat a nacházet pozitivní potenciál. Za nepěknou skořápkou lze, dle jejího názoru, najít čistou duši a dobré úmysly.

Audio a video