Jančin syn přešel na jinou střední školu, kterou výborně zvládl mimo jiné díky větší toleranci k absencím.
Textová verze
No, já si myslím, že úplně nejdůležitější je, aby to dítě si našlo něco, v čem je dobrý, protože já si myslím, že úplně každý dítě je v něčem dobrý a snažilo se to nějak rozvíjet. A to se nám docela podařilo, protože on teda, já jsem vám říkala, že on nedodělal ten gympl, ale pak šel na soukromou školu, kde vlastně byli daleko tolerantnější k té nepřítomnosti. Takže on začal znova čtyři roky soukromou školu střední studovat a asi ty první dva tři roky byly takový, že von je sice zvládal, protože ta škola byla daleko míň náročná než to gymnázium, ale stejně třeba měl 30 procent absenci ve škole. Ale ta škola byla taková vstřícná, samozřejmě taky díky tomu, že jsme ji platili, to určitě taky hrálo roli, no a ta škola byla taková vstřícná, a pak si vždycky dodělal nějaký zkoušky a vždycky prostě každý to pololetí nějak dohnal a prostě takhle se dostal až k tý maturitě a vlastně odmaturoval úplně na samý jedničky. Já jsem věděla, že jestli k tý maturitě půjde, takže odmaturuje dobře, to jsem věděla, u nás vždycky celou tu dobu prostě bylo takový, aby zrovna neměl nějakou krizovku, aby třeba se nezasekl, že prostě mu je blbě a vůbec k tý maturitě nešel, to byla taková moje největší obava, ale když prostě tak nějak se, se tam dostal k tý maturitě, tak ji prostě úplně s přehledem, všechny předměty měl na jedničku, a i třeba takový ty předměty, jako čeština,a angličtina, ty didaktický texty ty měl ještě prostě daleko víc než úplně třeba ten, co byl druhej za ním jako ještě hodně, fakt jako dobře to udělal, no a totiž je hodně hloubavej. Ono to asi možná i souvisí s tou psychickou nemocí, že je takovej hodně hloubavej a hodně přemýšlivej a určitě teda je i chytrej.