Kiki pomohlo, že už měla zkušenost s jiným duševním onemocněním z rodiny.
Co se týká toho, jestli jsme s tím byli smíření, když nám řekli tu diagnózu, tak máme v rodině, jak manžel, tak já tak máme nějaké taky už v rodině psychické onemocnění, jiní členové rodiny, tak nám nepřipadalo už nějak nenormální. On není typický autista, on reaguje jako zdravý dítě, jako na první pohled to není vidět takhle. Spíš, snad nejvíc lidí vidí, když začne mít ty záchvaty, to mi vadí nejvíc. Tak nevím, tak aby prostě se nějak dokázal pak v dospělosti nějak zapojit do společnosti, ale ony se ty sociální služby teďka zlepšují, tak myslím, že to v budoucnu zvládne, aby byl samostatný aspoň trošku.