Renátě role rodiče dítěte s ADHD proměnila životní hodnoty.
Jak? No člověk musí být pokorný a brát to, jak to je, protože ADHD je o tom, že chvilku je období dobré a chvilku je období úplně opačné. Je to sinusoida, některé dny se dají zvládat v pohodě, některé dny katastrofa. Takže ty životní hodnoty opravdu v tom, jako že si uvědomíte, že jsou v životě důležitější věci než posuzovat blbosti, jo? A tím myslím zdraví a takový celkový pohled na svět. Určitě mě to změnilo. Představovala jsem si úplně jinak rodinný život a to, co všechno vlastně jsme zvládli za ty roky. Tak osobně považuju za úspěch a jako ne můj, ale jeho, jo protože opravdu ty prognózy byly takové, že nejdřív bude postižený, potom že bude slepý, potom že nemůže, nejdřív že nepřežije, potom že bude postižený, potom slepý, potom že to postižení bude takové, že prostě nemá šanci nic vystudovat, takže se bude řešit nějaký důchod. A ty obavy jsou prostě odmalička a de facto jsme se dostali až do nějakého bodu, kdy on umí sám o sebe pečovat. Neříkám, že úplně stoprocentně, ale vím, že ho můžu nechat doma, když bych jela dneska, už má svůj věk, tak kdybych chtěla jet někam na víkend, tak prostě vím, že on by se o sebe postaral. A na druhou stranu on nechce, chce jet s námi, když někam jedem, ale to je prostě obrovský úspěch.