Dia

Dia

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 12 let

Poprvé se Dia dozvěděla o ADHD z máminy knížky. Diagnózu obdržela v první třídě. Dále ji také trápí depresivní stavy. Od první třídy chodila k psychiatričce a později k psycholožce. Dia studuje na gymnáziu. Ve škole jí pomáhá asistentka. Nejraději ve volném čase sportuje a věnuje se zvířatům. Přeje si, aby se začala lépe učit, aby zvládla přijímací zkoušky a mohla vystudovat veterinu.

Více o Die

Dia vnímá, že se díky ADHD nesoustředí a je náladová. Kromě ADHD jí trápí nespavost, noční můry a depresivními stavy, které jsou léčeny antidepresivy. Její otec s medikací nesouhlasí. Od druhé třídy měla brát léky i na ADHD, nicméně ty nikdy neužívala. Sama neví, jestli by chtěla medikaci začít brát nebo ne. Psychiatrička s ní o medikaci hovořila jen 15 minut, což se jí zdá málo. Informace o medikaci čerpá nejvíce z internetu. Kvůli problémům mezi rodiči chodí již několik let k psychologům.

Ve škole problémy Dia nemá, učí se vcelku dobře. Jedině na základní škole měla problémy s jednou učitelkou, protože často zapomínala věci. S třídní na gymnáziu vychází dobře, hodně spolu komunikují. Zmiňuje, že jí pomáhá, když si může s učiteli popovídat a oni vědí a respektují, kdy má slabší chvilky. Nevadí jí se s učiteli i pohádat, když něco vnímá jako nespravedlivé. Od sedmé třídy má asistentku na 4 předměty denně. S ní má Dia dobrý vztah. Výuka na gymnáziu je o něco těžší. Na přijímací zkoušky se musela hodně připravovat. Díky diagnóze na ně měla více času.

Dia má ve škole partu kamarádek, která je trochu odstrčená z celého kolektivu, nicméně spolu si dobře rozumí. Sama je mluvčí třídy. Oporu má také ve starším kamarádovi, který má  ADHD.

Své obtíže Dia popisuje jako nesnesitelné napětí v těle, které musí dostat ven. Proto bývá agresivní, ale nechce být agresivní vůči ostatním, tak vztek obrací vůči sobě. Zarývala si například nehty do kůže, později si bodala kružítkem do ruky. Říká, že ji to moc nepomáhá, ale neví, co jiného s napětím dělat.

Informace ohledně ADHD čerpá nejvíce od mamky a z knížky, nejvíce ví ale z vlastní zkušenosti. Kdyby mohla vynaleznout nějaký vynález, který by pomáhal dětem s ADHD, byl by to náramek a zklidňoval by v situacích, kdy má člověk chuť vše rozbít.

Dia vnímá vliv ADHD na vztahy se sourozenci, vytočí ji každá maličkost, kterou udělají. Říká, že by bylo fajn, kdyby se její rodiče namixovali. Tatínek totiž ADHD vůbec neřeší a nesnaží se jí pomoct. Dia si myslí, že má také ADHD. Na druhou stranu její maminka se ji snaží pomoct, až si myslí, že tím někdy trpí. Nejradši by někdy rodičům vlezla do hlavy, aby je lépe pochopila. Vnímá, že je hodně empatická.

Dia miluje zvířata a jednou by s nimi ráda pracovala. Zvládat obtíže jí pomáhá kreslit a psát, vymýšlet citáty, proběhnout se nebo udělat pár kliků, prodýchat se. Baví jí gymnastika a skákat na trampolíně. Sporty ji pomáhají vybít energii. Ve volném čase také chodí do náboženství.

Dětem, kterým bylo diagnostikováno ADHD či jiná obtíž by vzkázala, ať se nebojí, že to jde zvládnout. Vždy je potřeba najít řešení, někdy se hledá dlouho, ale je potřeba to nevzdávat. Důležité je pozorovat svoji psychiku, aby věděly, co jim pomáhá a co je pro ně špatné. Odborníkům by doporučila časté pochvaly, protože děti  mohou mít problémy se sebevědomím. Kamarádům nebo spolužákům dětí s ADHD by vzkázala, aby to s nimi nevzdávali a pokusili se jim pomoct, když udělají nějakou „blbinu“. Učitelům by vzkázala, aby jim někdy odpustili zápis a aby nastavili jasné hranice.


Audio a video

Dia již ve školce uměla číst. Problémy přišly později.
Dia si přála jít studovat veterinářství a pomáhat zvířatům.
Dia vnímala, že jejich třídní kolektiv byl rozdělený na různé party.
Dia se dokázala vžít do problémů jiných.