Dia vnímala, že jejich třídní kolektiv byl rozdělený na různé party.
Textová verze
P: Mně přijde, že to tam máme rozdělený na takový party, že třeba teďka holky z jedné vesnice, s těma už se vůbec nebavím, nebo z té školy, kde sem, kam sem chodila předtím. A takže ty jsou teď v partě ještě s holkami z toho města, kde je to gymnázium. A tam jsou typické holky, no. A mně vůbec třeba nebaví takové téma, jaký mají oni, jako malování, kluci, prostě klasický holčičí témata, mně to prostě nebaví. A prostě mně přišlo, že často byly podrazácký. Že třeba ta jedna moje kamarádka, s kterou jsem se bavila jako celou 6. třídu. Pak jak jsem se ji často i svěřila, tak to všechno vykecala jim. Takže mně to pak potom trochu štvalo. A potom je tam ještě další parta, to jsou jako klasicky kluci, který mají holky. Mají tam jednoho hezounka, takže za ním pořád lezou. A mě třeba tohle vůbec neláká, ale vůbec vůbec. Takže mně by nebavilo za ním pořád lézt. Za ním chodit pomalu na záchod, nebo já nevím, prostě pořád.
Další zkušenosti:
Pro Honzu bylo náročné navazovat vztahy ve třídě. Měl kamarády spíše mimo ni.
Dia vnímala, že jejich třídní kolektiv byl rozdělený na různé party.
Podle Jakuba měli ostatní těžkosti pochopit, jaké to je mít ADHD.
Vojta dokázal ve třídě udělat srandu a nevadilo mu, když za to dostal poznámku.
Marco do sedmé třídy do kolektivu nezapadal.
Honzu brali kamarádi jako akčního člověka.
Dia se dokázala vžít do problémů jiných.
Vojta uměl díky své emocionalitě druhé lépe pochopit a pomoct jim.
Marcovi pomohla terapeutická skupina v oblasti navazování kamarádských vztahů.
