Marcovi pomohla terapeutická skupina v oblasti navazování kamarádských vztahů.
Textová verze
P: No, tak jakoby ten vztah k těm kamarádům, co sem si našel cestu tak, že sem prakticky začal chodit na skupiny díky mamce. Kam chodili lidi, kteří měli podobné problémy jako já a to jsem, pak vždycky začal poznávat, tak nějak první kamarády. A pak sem začal poznávat kamarády ve třídě.
T: Co myslíš těma skupinama?
P: To bylo víc takový kroužek, že kam jsme chodili. Povyprávěli si, zahráli nějakou hru na to, na nějaké téma a většinou se to týkalo ADHD a tak dál.
T: Že se o tom mluvilo?
P: No.
T: A pochopil sem to dobře, že tam sis začal nacházet kamarády?
P: Jo.
T: A pak jsem ještě pochopil z toho, že to nějak ovlivnilo i to, jak sis začal nacházet cestu k lidem ve třídě?
P: Jo.
T: Čím, čím to bylo podle tebe?
P: Možná tím, že jsem si všiml, že nejsem sám, který má ty problémy. Začal jsem hledat i u jiných a začal jsem se přátelit. Protože vím, že život není snadný a ve dvou se to táhne lépe než v jednom.
Další zkušenosti:
Pro Honzu bylo náročné navazovat vztahy ve třídě. Měl kamarády spíše mimo ni.
Dia vnímala, že jejich třídní kolektiv byl rozdělený na různé party.
Podle Jakuba měli ostatní těžkosti pochopit, jaké to je mít ADHD.
Vojta dokázal ve třídě udělat srandu a nevadilo mu, když za to dostal poznámku.
Marco do sedmé třídy do kolektivu nezapadal.
Honzu brali kamarádi jako akčního člověka.
Dia se dokázala vžít do problémů jiných.
Vojta uměl díky své emocionalitě druhé lépe pochopit a pomoct jim.
Marcovi pomohla terapeutická skupina v oblasti navazování kamarádských vztahů.
