Robert zažil více rodičů, se kterými byla spolupráce náročná.
P: Řekl bych, že to je tak 5 ku 1, pokud se týká těchto žáků. 5 ku 1, 4 ku 1, že čtyři rodiče mají nějaký problémy. Buď jsou sociálně slabí nebo nedůsledný. Nevědí, jak se chovat. Třeba jsou vynervovaný, jo? Jak vidíte, že máma kluka nechává klečet v koutě hodiny. A takový. Úplný magoři. Neb hrozně mladý rodiče, který nezvládají ani sebe a tak dál. A jeden a rodič je vzorový. Ví, co má dělat, spolupracuje, píše si, hned telefonuje, aby se dohod, jo? Je to spolupráce a tak dál. 4 ku 1 bych řek. Samozřejmě pak je tam ta velká masa, který nepotřebují tudle tu pomoc, jo? Ale zase neříkám, to jsem neřekl o dětech ADHD, to jsem řekl o rodičích, se kterými školní psycholog potřebuje pracovat, jo? Takže jasně, ADHD můžou mít i skvělí rodiče, jo? Dítě má takový. Ale mně, mně to nějak už splývá. Asi nejsem schopen vést si statistiku přesně. Obecně, se 4 rodiči jsou problémy, s 1 ne. Ale tím nemyslím v chování jako se mnou, já nemám problémy s žádným rodičem, já nejsem terčem nikdy, a nikdy jsem nebyl, žádných útoků nebo agrese nebo něco, to ne.