Učitelka syna Hanky ho měla opravdu ráda, vnímala hlavně jeho lepší stránku.
P: Hodně pomáhalo třeba 4., 5., kde už se pomalu jde do té puberty. Hodně pomáhalo, že měl paní učitelku, která ho opravdu měla ráda. Vždycky jsem vnímala, že on má dvě polohy. Jednu úplně andělskou, kde byl miláček prostě největší, nebylo vřelejšího dítěte. A pak tu nesnesitelnou, kdy dostal takové to: “Nebudu to dělat, nedává mi to smysl a budu řvát.” Nebo: “Budu dělat nějaký věci, který se okolí nebudou líbit.” Tato paní učitelka v té 4., 5. upřednostnila tady toto a si dělala si tak trošku, ne legraci, ale brala to lehčeji tu druhou stranu.