Zpět na Pedagogické přístupy

Paní učitelka syna Hanky B. hledala důvod proč tolik zapomínal.

Hanka B.

  • Věk rodiče v době rozhovoru: 50 let

Textová verze


P: Záleží. Myslím na to, které lidi člověk v tom okolí potká a jak k tomu přistupují. Ze začátku jsem si nevšimla, že by byl syn v něčem jiný, byl takový čipernější, ale to bylo i první dítě. Jak jsem říkala, že záleží na těch lidech, tak v první třídě paní učitelka byla vzdělanější a informovanější tady v té oblasti. Před těmi možná 17 lety ještě ADHD pojem nebyl znám, nebo běžně lidé o něm neslyšeli. Tak nás se synem asi v druhém pololetí poslala do poradny, protože viděla, že syn je trošku jiný než jiné děti. Hodně zapomínal, zásadně jsme měli, nebo spíš neměli vždycky hodně úkolů splněných, protože on nevěděl, nebo nenapsal si, že je mají mít. Já to neměla podle čeho zkontrolovat, když to neměl zapsané, takže každý den mu něco ve škole chybělo. Paní učitelka za to mu dávala poznámky, ale pak se to začalo řešit, že teda možná v tom bude něco jiného než jenom to, že je lajdák.


Další zkušenosti:

Učitelka synovi Roberta uzpůsobovala styl výuky.

Učitelky měly ve školce syna
Kláry rády, ve škole motivace chyběla.

Učitelka syna
Hanky ho měla opravdu ráda, vnímala hlavně jeho lepší stránku.

Paní učitelka syna
Hanky B. hledala důvod proč tolik zapomínal.

Dcera
Evy dostala poznámku za lhaní, protože nemohla najít žákovskou knížku.

Pro Robertova syna bylo náročné komunikovat s učitelkou před celou třídou.

Petra od učitelů dostávala za syna vynadáno. Pomohl přestup do jiné třídy ve školce.