David si přál být ve škole hodnější.
Textová verze
P: Abych nevykřikoval.
T: Aha. A jak se to dá udělat?
P: Abych, asi, vůbec nevím.
T: Víš, je zajímavý, že říkáš přál bych si, abych nevykřikoval. To zní, jako že se to dá hrozně těžko hlídat. Jak to tedy funguje? Víš, jestli se to dá uhlídat, nebo je to těžký. Jak to je?
P: Asi by se to dalo uhlídat.
T: No říkáš to tak, jakože možná by se dalo. Jako by to bylo těžký, to uhlídat.
P: Trošku.
T: A co tak vykřikuješ?
P: Třeba ty věci v tom, když něco neví tu věc.
T: Počkej ještě jednou, promiň.
P: Třeba tu věc, kterou vím a oni to neví. To řeknu občas.
T: Jakože probíhá hodina a ty to víš, tak si vstaneš a nahlas to řekneš.
P: Jo.
T: Jo, že Tě to nutí to říct, když to víš.
P: Jo.
Další zkušenosti:
Dia již ve školce uměla číst. Problémy přišly později.
Jakub měl ve škole rád zpěv a herectví.
Vojta vnímal školu jako místo, kam se musí chodit.
Marco hodnotil jako nejhorší zážitek, když jej neprávem odsoudili.
Ondra by nejraději zrušil zákaz telefonů a učil se hrou.
David si přál být ve škole hodnější.
Lucie vnímala, že ve speciální škole probírají méně látky, klidnějším tempem než na obvyklé základní škole.
Simon by v budoucnu rád pracoval hlavně fyzicky.
Vojta se bál, že bude mít kvůli své paličatosti problémy se zaměstnavatelem.
Dia si přála jít studovat veterinářství a pomáhat zvířatům.
