Vojta se bál, že bude mít kvůli své paličatosti problémy se zaměstnavatelem.
Textová verze
P: A moje obavy do budoucna. Nevím. Snad jediný, když budu mít zaměstnavatele, tak jak s ním. Protože jak už jsem říkal, jsem kvůli tomu dost tvrdohlavej a mám potřebu stát si za svým názorem. Když já jsem přesvědčenej o tom, že pravdu mám. Když si tím nejsem jistej, tak se nehádám. Tak jsem schopnej dělat ústupky a přijmout názory někoho jinýho. Ale když mám svoji pravdu, tak ji mám. A že si možná akorát neshodnu s nějakýma zaměstavatelem, ale v dnešní době už je to tak, že člověk nemusí bejt 10 let v jedný práci a je to docela flexibilní. Žijeme v kapitalismu přece jenom. Já myslím, že najít si jinou práci nebude takový problém. Krize už je taky za náma, díky Bohu. Snad z Ameriky nic novýho nepřijde. Tak doufám, že se s tím naučím žít a bude to v pořádku. Protože můj už se blížím svýmu cíli. Už jsem teď v posledním ročníku na střední škole. Takže až odmaturuju, tak myslím že, teda aspoň tak mi to říkají lidi starší, se kterýma se bavím, že vejška už pro mě v tomdle smyslu bude trošku jako ne leháro, ale volnější. A že to pro mě bude něco, co bude pro mě přijatelnější a já se s tím budu moct naučit víc věcí a budu moct s tím pracovat.
Další zkušenosti:
Dia již ve školce uměla číst. Problémy přišly později.
Jakub měl ve škole rád zpěv a herectví.
Vojta vnímal školu jako místo, kam se musí chodit.
Marco hodnotil jako nejhorší zážitek, když jej neprávem odsoudili.
Ondra by nejraději zrušil zákaz telefonů a učil se hrou.
David si přál být ve škole hodnější.
Lucie vnímala, že ve speciální škole probírají méně látky, klidnějším tempem než na obvyklé základní škole.
Simon by v budoucnu rád pracoval hlavně fyzicky.
Vojta se bál, že bude mít kvůli své paličatosti problémy se zaměstnavatelem.
Dia si přála jít studovat veterinářství a pomáhat zvířatům.
