Peťa (DUSR13)

Peťa (48 let), dcera (11 let)

Peťa má dceru s poruchou autistického spektra. Diagnózu stanovil ve dvou letech klinický psycholog zanedlouho poté, co u dcerky došlo k náhlé regresi v normálním vývoji (potíže zejména v oblasti verbální komunikace a v interakci s okolím). Po diagnóze Peťa s dcerkou začala intenzivně pracovat (aplikování prvků z ABA terapie) a spolupracovat s odborníky (dětský psychiatr, logoped). První pokroky na sebe nenechaly dlouho čekat a dceřin stav se začal lepšit. V době rozhovoru byla dcerka ve školním věku a její duševní stav byl příznivý.

Příběh Peti

Petina dcera se narodila jako zdravé, dobře prospívající dítě. V 15 měsících se ale vše změnilo. Dcerka se přestala verbálně vyvíjet, ustal oční kontakt, došlo k regresi naučených dovedností a pokles zájmu o jakékoliv hračky. Peťa prudkou změnu mentálního vývoje řešila nejprve s pediatrem, který však na žádnou příčinu nepřišel. Teprve na doporučení známé se Peťa zkontaktovala s klinickým psychologem, který na základě provedených testů dcerce ve dvou letech diagnostikoval dětský autismus.

V péči dětského psychologa je dcera doposud. Rodina začala využívat i služeb rané péče, jejichž pracovníci dceru navštěvovali v domácím prostředí a kteří pomohli také s vyřízením příspěvku na péči. Mezi odborníky, ke kterým dcera docházela, se přidal logoped a dětský psychiatr, se kterým mimo jiné Peťa řešila medikaci nutnou kvůli dceřiným potížím se spánkem.

Peťa se postupně naučila s dcerkou fungovat, v oblasti komunikace se osvědčilo používání kartiček s emocemi jako forma alternativní komunikace pro vykomunikování dceřin potřeb v kombinaci se znakovým jazykem. Dcera se také zúčastnila programu ABA, o jejímž pozitivním přínosu je Peťa přesvědčena – dcerka se naučila spolupracovat, znovu si hrát a díky terapii došlo k posílení sociálních dovedností.

Při nástupu do mateřské školy kvůli nedostatku asistentů pedagoga Peťa využila svého vzdělání a po dohodě s ředitelkou mateřské školy dělala dceři asistenturu sama. V tomto řešení spatřovala výhodu, protože věděla, co na dceru platí a co naopak nemá ráda. V době rozhovoru byla dcera žákyní speciální základní školy, a přestože pro ni nastává zátěžové období (puberta), daří se jí dobře.

Příspěvky