Regina (DUSR10)

Regina (44 let), syn (školní věk)

Reginin syn je žákem se speciálními vzdělávacími potřebami. Na skutečnost, že by syn mohl mít obtíže ve zvládání učiva, byla Regina upozorněna školou. Na základě závěrů z psychologické a speciálně pedagogické diagnostiky vzešlo doporučení pro školu, aby synovi stanovila podpůrná opatření. I přes tuto skutečnost se však Regina potýkala s nerespektujícím přístupem třídní učitelky, která na syna klade nepřiměřené nároky a nepřistupuje k synovi individuálně. Doufá, že se situace časem zlepší. 

Regina se se synovou diagnózou naučila žít a fungovat. Naráží však na nepochopení lidí, kteří syna vnímají jako „potížistu“.

Reginin příběh

Reginin syn byl odjakživa živější dítě. Regina si však myslela, že má své specifické tempo vývoje a blíže tomu nevěnovala pozornost. První impulsy toho, že by vše nemuselo být v pořádku, přišly, když nastoupil do mateřské školy, mezi děti. Paní učitelky si s ním moc nevěděly rady a Reginu upozornily na synovo „nevhodné“ chování (hyperaktivitu), které se prohloubilo s nástupem na základní školu. Začátek školy byl navíc o to náročnější, že výuka probíhala kvůli covidu v distanční formě, kterou syn hůře zvládal. 

Na doporučení školy Regina objednala syna do pedagogicko-psychologické poradny a na vyšetření ke klinickému psychologovi, jenž synovi diagnostikoval specifickou poruchu učení projevující se dysgrafií, dysortografií a dyskalkulickými obtížemi při nerovnoměrně rozložených rozumových schopnostech s problematickými reakcemi na neúspěch. Přestože závěr z psychologického vyšetření doporučoval podpůrné opatření ve výuce, Regina narážela na nepochopení třídní učitelky, která syna neúměrně úkoluje. Syn nestíhal časové tempo, školní výsledky neodpovídají tomu, co dokáže udělat doma, a neustále dostává poznámky. Pro Reginu bylo stresující neustále poslouchat, jaké mají ve škole se synem špatné zkušenosti. O změně školy ale Regina zatím neuvažovala, neboť čekala na příchod nového pedagoga, od kterého si slibovala, že by si snad se synem uměl lépe poradit. 

Pro Reginu i přes starosti ve škole synova diagnóza nepředstavovala nějaký značný zásah do života. Regina má ještě staršího syna s ADHD, a i proto se poměrně rychle dokázala zorientovat ve svých emocích a mohla být pro syna co největší oporou. 

Regina často narážela na moralizování ze stran ostatních rodičů, kteří nechápou, že syn není zlobivý, jen „jiný“. Široké veřejnosti vzkázala, aby nepodléhali předsudkům, pomlouvání a kritizování nikomu nepomůže. Rodičům v podobné situaci poradila, aby neváhali vyhledat odbornou pomoc, díky které situaci lépe a rychleji zvládnou. A v neposlední řadě připomněla pedagogům, jak důležitá je kladná motivace, a naopak ta záporná jako kritika, dítě ještě víc sesune ke dnu.

Příspěvky