Jana byla v době rozhovoru ředitelkou a učitelkou základní školy. Ve své práci se zaměřovala na děti s ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou), autismem, LMD (lehkou mentální retardací), se specifickými poruchami učení a poruchami chování. Tehdy měla primárně na starosti tři děti, se kterými měla zkušenost v oblasti duševního zdraví. Někdy pro ni bylo těžké rozeznat a adekvátně reagovat na situaci, kdy byly potíže dětí způsobeny nemocí nebo omezením, a kdy například dítě nemělo náladu a nechtělo se mu pracovat.
Jana oceňovala práci asistentů pedagoga a vnímala pozitivně, že každé dítě mělo svého asistenta, který v případě potřeby dokázal dítě motivovat, pomáhal mu se uklidnit a pracoval s dětmi v jiném rozsahu. Také se snažila o to, aby děti ve výuce nezaostávaly za ostatními dětmi ve třídě. Podle Jany děti vnímaly své omezení a bylo pro ně hodně těžké vyrovnat se s potížemi. Často se s obtížemi nebyly schopné vyrovnat děti, ani jejich rodiče. Přesto Jana vnímala vděčnost rodičů, že se pedagogové snažili hledat cesty, jak pomoci dětem i rodičům, aby doma věděli, jakým způsobem s dětmi pracovat.
V rámci kolektivu bylo podle Jany důležité, aby děti byly schopné respektovat pravidla, navzájem se chápaly a podporovaly. Současně Jana apelovala na asistenty a pedagogy, aby poskytovali oporu i ostatním dětem, nejen dětem s duševní poruchou. V rámci profesní kompetence Jana vnímala jako nezbytné být aktuálně v obraze a přinášet nové trendy a metody jak do vzdělávání, tak do řízení lidí, a aby se učitelé řídili novým vzdělávacím školským programem. Při práci s dětmi s duševním onemocněním využívala Jana spolupráci s dalšími odborníky (psychology, psychiatry, speciálními pedagogy).
Příspěvky