Margaretka působila jako sociální pedagog na základní škole, kde se setkávala s dětmi s poruchami chování a duševním onemocněním spojeným zejména s úzkostmi. Starší děti na druhém stupni základní školy vykazovaly známky sebepoškozování a užívání návykových látek. Práce Margaretky zahrnovala identifikaci obtíží dětí, navázala spolupráci s pedagogy a rodiči a snažila se nalézt komplexní způsoby podpory nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče. Podporovala otevřenou komunikaci mezi dětmi, pedagogy a výchovnými poradkyněmi prostřednictvím třídních hodin nebo workshopů. Díky svým komunikačním dovednostem byla schopna navodit důvěru a otevřenost dětí i rodičů. Někteří rodiče se na ni sami obraceli a sdíleli s ní své obavy týkající se duševního zdraví svých dětí.
Margaretka zdůrazňovala důležitost zapojení školních pracovnic do procesu rozpoznávání a podpory duševního zdraví dětí. Poukázala na nedostatek odborníků ve školách, jako jsou psycholožky a speciální pedagožky. Učitelé by podle ní měli být lépe připraveni k rozpoznávání duševních obtíží u dětí a měli by mít možnost kvalitního vzdělávání v této oblasti.
Mimo jiné Margaretka zmiňovala význam multidisciplinární spolupráce mezi školami a dalšími odborníky. Významným bodem byla spolupráce s úřadem sociálních služeb a hledání vhodných řešení pro rodiny s různými obtížemi. Margaretka také upozornila na důležitost podpory rodin a propojení s dalšími službami mimo školu, aby dětem byla poskytnuta kvalitní péče. Podle Margaretky se aktuální programy prevence často zaměřují cíleně na konkrétní témata, jako jsou drogy nebo prevence šikany, a chybí komplexní programy pro duševní zdraví. Navrhovala rozšíření prevence duševních problémů ve školách, aby byla pozornost věnována včasné identifikaci příznaků.
Příspěvky