Míša (DUSP16)

Míša byla v době rozhovoru vychovatelkou v diagnostickém ústavu. Studium v oblasti pedagogiky a sociální práce na vyšší odborné škole oceňovala hlavně díky velkým možnostem praxe. Jako vychovatelka a terapeutka měla za sebou značné zkušenosti s prací v institucích zaměřených na děti s duševním onemocněním a výchovnými problémy. Během svého působení v těchto institucích se Míša setkávala s mnoha výzvami. Občas zažívala náročné situace, například útěky dětí nebo ohrožení jejich zdraví a života kvůli sebepoškozování. 

Potýkala se ale i s tím, že některá pravidla a postupy v ústavních zařízeních brzdí nebo omezují efektivní práci s dětmi. Jedním z hlavních problémů byla podle Míši nedostatečná terapeutická podpora pro děti s duševními problémy. Ačkoli byly k dispozici některé terapie a psychologická sezení, děti často nedostávaly dostatečnou pozornost s pomoc. Míša si také uvědomovala, že děti v období puberty procházely náročnými emocionálními změnami, ke kterým se často přidávaly rodinné problémy nebo problémy s drogami.

Míša se vždy snažila vytvořit dětem bezpečné prostředí, kde by mohly vyjádřit své pocity a myšlenky. Během svého působení v institucích si osvojila dovednosti komunikace s dětmi i jejich rodiči. Byla schopná navázat komunikaci s rodiči a nabídnout jim podporu v situacích, kdy se cítili bezradní. Spoléhala na lidský přístup a schopnost naslouchat dětem i rodičům. Pro práci s dětmi Míša vyzdvihovala důležitost komunikace, nastavení hranic a autenticity. Schopnost být autentická a ukázat svou lidskost pomáhala dětem cítit se respektované a srozumitelné. Zároveň však Míša chápala, že kromě svobody je nezbytné stanovit jasné mantinely, které dětem umožní se pohybovat v bezpečném prostředí.

Příspěvky