Janča (DUSR11)

Janča (50 let), syn (17 let)

Janča je maminkou dvou synů, z nichž mladší má potíže v oblasti duševního zdraví. Synovy problémy se projevily při přechodu ze základní školy na gymnázium. U syna se nahromadil stres (vyšší studijní nároky, probíhající puberta), což vedlo ke kolapsu. Syn byl léčen kombinací psychoterapie a psychofarmak. Janča poukazovala na problém sehnat pro dětské pacienty odpovídající péči, odborníků je málo a čekací doby jsou dlouhé. V době rozhovoru syn úspěšně studoval na vysoké škole a jeho zdravotní stav byl dobrý. 

Jančin příběh

Jančin mladší syn trpí duševním onemocněním. Pro Janu bylo nepříjemným zjištěním, že syn, který byl odjakživa velmi zvídavé a akční dítě, onemocněl. Mezi dětmi byl velmi oblíbený, předseda třídy s vynikajícím školním prospěchem. Vše se změnilo s přestupem ze základní školy na gymnázium, kdy se z třídního premianta ze dne na den stal průměrný student, jenž si navíc procházel pubertou a s tím souvisejícími hormonálními změnami (zhoršení stavu pokožky, první zamilovanost).

Jednoho dne nebyl schopen ráno vstát z postele. Tento stav zhroucení trval několik dnů. Jana se snažila objednat syna k dětskému psychiatrovi, narážela však na dlouhé čekací lhůty, i v rámci jiných okresů. Bylo také nutné sjednat psychologické vyšetření. K odborné pomoci se dostali až přes známost, a sice k psychiatrovi pro dospělé pacienty. Syn začal užívat antidepresiva, která pomohla stabilizovat jeho stav. Později začal docházet i k psychologovi, a také se nakonec podařilo zajistit péči dětského psychiatra. 

Dodnes se neví, co přesně za synovými duševními obtížemi stojí. Významný posun představovala několika týdenní hospitalizace na dětské psychiatrii, která alespoň vyloučila obtíže psychotického rázu. Synovi rovněž pomohl přechod na jinou střední školu. V době rozhovoru úspěšně studoval vysokou školu, která ho velmi bavila. Janča si moc chválila studijní podporu, která se synovi dostávalo prostřednictvím vysokoškolského střediska pro studenty se specifickými nároky a zdravotním znevýhodněním.

Synův zdravotní stav je nyní uspokojivý. Janča dodávala, že největší podíl na zlepšení má sám syn a jeho pozitivní přístup. Naučil se na svém onemocnění nevidět jen to špatné, ale naopak se dokázat na celou situaci dívat s odstupem. Začal psát povídky a daří se mu dobře.

Jana po diagnostikování syna rapidně změnila svůj život. Okolnosti kolem syna ji donutily opustit stávající zaměstnání a přejít na home office. Přiznává, že začátky pro ni představovaly značnou psychickou zátěž. Největší synovou oporou byl jeho starší bratr – onemocnění sourozence jejich vztah paradoxně upevnilo.

Příspěvky