Alena je učitelkou na prvním stupni středně velké základní školy ve velkém městě. Bezprostředně po začátku konfliktu na Ukrajině přišlo do školy několik ukrajinských dětí, k Aleně do třídy přibyli 2 žáci. Zatímco první se mezi ostatní děti velmi rychle zapojil, druhý podle Aleny hůře nesl odchod ze své země do cizího prostředí, a byl zatvrzelejší. Na začátku dalšího školního roku nastoupilo do školy větší množství Ukrajinců, a také u některých z nich Alena s kolegy vnímala, že situaci brali velmi těžce, což se projevilo i na atmosféře ve třídě. 

Alena vyzdvihovala roli asistentů pedagoga. Díky tomu, že působili ve většině tříd, pomáhali s adaptací a výukou ukrajinských žáků. Navíc bývali ve třídách i o přestávce, takže podle Aleny lépe vnímali atmosféru v kolektivu. Ostatním pedagogům pracujícím s ukrajinskými dětmi vzkazovala, aby byli hodně tolerantní, protože nikdo neví, co přesně se v dětech a jejich rodinách odehrává, a často si to ani lidé neumí představit.