Andrea je pedagožka s dlouholetou zkušeností v práci s dětmi s ADHD. V počátcích své pedagogické práce s těmito dětmi se cítila bezradná. Pomohlo stanovení jasných pravidel. Andrea vnímá, že zvládat školní nároky dětem pomáhá kvalitní spolupráce rodičů, pedagogů a dalších odborníků. Pedagog by, podle Andrei, měl být přijímající a více u dětí s ADHD chválit jejich pozitivní osobnostní stránky. Informace o ADHD a podobných diagnózách získala studiem vysoké školy, seminářích, z odborné literatury či na internetu.
Andrea je pedagožka s dlouhodobou zkušeností s dětmi s ADHD. Dle jejího názoru nebyla dříve diagnóza ADHD příliš známá a děti s ADHD byly považovány za nevychované. Ačkoliv s tímto vnímáním Andrea nesouhlasila, byla svědkem situací, kdy se někteří rodiče snažili diagnózou zamaskovat nevychovanost dítěte.
V prvních pedagogických snahách pracovat s dětmi s ADHD si Andrea připadala bezradná. Netušila, co si má s neposednými žáky počít, děti například skákaly po lavicích jako opičky. Postupně zjistila, že je zapotřebí, aby byla stanovena a dodržována jednoduchá a jasná pravidla.
Andrea se domnívá, že dětem s ADHD se zvládáním školy pomáhá, pokud je pedagogové přijímají a snaží se vidět a chválit jejich pozitivní stránky. Jako funkční mechanismus dále vnímá kvalitní spolupráci rodičů, pedagogů a odborníků. Andrea měla pozitivní i negativní zkušenosti ve spolupráci s asistenty pedagoga. Někteří ji ve výuce skutečně pomáhali, jiným musela vše vysvětlovat a prakticky se tak brzdil průběh hodiny.
Při práci s dětmi s ADHD se rovněž osvědčily kartičky, které připomínají, jaké pomůcky mají mít žáci na lavici, nebo jakou činnost mají v určité situaci dělat. Rovněž je efektivní usadit tyto děti na místa, kde jsou co nejméně rušeny nežádoucími vnějšími podněty a kde mají výhodnou pozici pro sledování a vnímání výkladu. Každému žákovi s ADHD vede Andrea deníček, do kterého společně zapisují, co se ten den ve škole přihodilo. O tomto dění pak dítě vypráví rodičům. Tím se učí rekapitulovat den a přemýšlet nad tím, co zvládlo dobře a co hůře. Tento systém si Andrea velmi chválí.
Andrea vnímá u dětí s ADHD vnitřní napětí a chaos. Díky tomu jsou třídním kolektivem často stylizovány do role šašků. Přesto má Andrea pocit, že jsou kolektivem dobře přijímány.
Informace o ADHD Andrea získala zejména při studiu na vysoké škole, na různých seminářích, v odborné literatuře a na internetu.