Jirka je vystudovaný sociální pedagog a stejnou funkci už několik let zastává na středně velké základní škole ve větším městě. Škola je specifická v tom, že ji navštěvuje velké procento romských dětí. Jirka se ve své práci zaměřuje na rizikové chování dětí, kázeňské problémy, prevenci a intervenci, práci se třídními kolektivy a koučování. Pozice sociálního pedagoga je orientovaná na spolupráci s třídními učiteli, asistenty, žáky, rodiči, úřady práce, orgány sociálně právní ochrany dětí a dalšími pedagogickými a odbornými pracovišti.

Když Jirka na školu nastoupil, zaskočila ho míra agrese mezi dětmi. Dále se proto vzdělával v oblasti práce s agresivitou, a zkušenosti předával kolegům. S dětmi, které mají sklony k agresivitě, začal pracovat na ventilaci napětí jiným způsobem než fyzickým ubližováním. Často ale narážel na to, že děti zažívaly agresi ve svém rodinném prostředí. Jirka byl svědkem i velmi hrubého ubližování mezi dětmi, zároveň popisoval i případ dlouhodobé šikany, který pomohla řešit oblastní metodička prevence. Agresi Jirka vnímal jako přirozenou, a mnohdy užitečnou věc, se kterou je ale potřeba pracovat. Vyzdvihoval bojové sporty, díky kterým se děti mohou „vybít“. Ostatním pedagogům, kteří pracují s agresivitou dětí, by Jirka vzkázal, aby měli pevné nervy a nevzdávali to.