Díky léčbě jeho onemocnění se začal cítit Matěj lépe.
Hrozně mi pomáhalo, že jsem se začal cejtit líp, že už jsem překonal takovou tu bariéru a začalo mi bejt jako líp a líp a líp a už jsem se jako vlastně ani nechtěl vrátit zpátky. Řek jsem prostě ne, teď je mi dobře, teď jsem prostě v pohodě, jsem silnější, jsem prostě daleko zdravější, cejtím se líp a prostě tady to chci a chci v tom zůstat a za žádnou cenu se nechci vrátit zpátky, protože samotnej ten proces toho uzdravování, že mi bylo čím dál tím líp a líp a líp a, tak, tak to mi asi pomáhalo, že jsem byl na tom předtím fakt už tak hrozně, že jsem to prostě cejtil fyzicky a najednou člověk má sílu a tak si váží, že má to zdraví zpátky, když pozná tu hrůzu tý nemoci. Ale pak samozřejmě se s tím nese i to začleňování zpátky do toho kolektivu, že jsem se začal zase bavit s lidma a začal ten život bejt zase takovej růžovější, no, a bylo to fajn.