Leňa pracovala jako psycholožka a krátce před rozhovorem začala pracovat s dětmi s duševními problémy. Během svého studia se specializovala na dětskou psychologii a v době rozhovoru se na dětském oddělení psychiatrické léčebny věnovala převážně práci s klienty mezi šesti a sedmnácti roky. Přestože měla relativně krátkou praxi, vždy se chtěla věnovat dětské psychologii. Její hlavní zkušenosti spočívaly v práci s dětmi trpícími poruchami chování, poruchami příjmu potravy a disharmonickým osobnostním vývojem. Při práci s děvčaty trpícími mentální anorexií Leňa pozorovala vzrůstající trend v této oblasti. Duševní zdraví dětí vnímala jako komplexní systém ovlivněný rodinou, zázemím, vzděláním a zkušenostmi. Zmiňovala různé aspekty duševního zdraví, včetně psychického nastavení, chování, reakcí na stres a schopnosti učit se.
Ve své praxi Leňa používala různé psychodiagnostické metody a terapeutické techniky, včetně her a cvičení, aby pomohla dětem zlepšit jejich duševní zdraví. Pozorovala vedlejší účinky léků, zejména antipsychotik. V rámci systému péče by uvítala zlepšení v oblasti vzdělávání a atestace psychologů. Zmiňovala také obtíže v komunikaci s rodiči a potřebu více odborníků na dětskou psychologii. V rámci pracovního vztahu s klienty se snažila vyvážit terapeutickou roli a poskytovat podporu i v komunikaci s rodinou. Pracovala na rozvoji dovedností klientů, například kontroly impulzů. Leně její práce přinášela radost, ačkoliv se jednalo o náročnou oblast. Věděla, že je schopna ovlivnit pozitivní změny v životech dětí s duševními problémy.
Příspěvky