Odchod do důchodu může pro člověka představovat důležitý zlom. Alespoň tak někteří senioři tuto životní změnu vnímali. Níže se dozvíte, v jakých souvislostech lidé o odchodu do důchodu mluvili a jaké změny s sebou tato událost nesla. Věk, ve kterém šli lidé do důchodu, se značně lišil, někteří lidé přestali pracovat poměrně brzy vzhledem ke svým zdravotním problémům, jiní chodili do práce ještě v důchodu. Někteří tedy přestali pracovat okolo 50, jiní okolo 80 let.
Někteří lidé vnímali odchod z práce jako konec jedné životní etapy. Pan Arnošt se před odchodem do důchodu cítil poprvé starý. Paní Eva říkala, že přechod z práce do důchodu byl pro ni obrovský skok a musela si na to zvyknout. Lidé s podobnou zkušeností zprvu vnímali důchod spíše negativně. O to hůře reagovali ti, kteří museli do důchodu z nějakých důvodů předčasně. Paní Ludmila musela do penze, aby se mohla starat o nemocného otce, a práce jí chyběla. Několik participantů ze zaměstnání odešlo dříve kvůli zdravotním problémům. Pan Michal ztratil před odchodem do penze zaměstnání, což ho zlomilo.
Paní Kateřina odchod do důchodu oplakala, vnímala, že končí část jejího života.
A změnilo se něco odchodem do důchodu? Váš život?
Změnilo se to, že jsem, já jsem šla předčasně tenkrát, dávali předčasně do důchodu o 2 roky a tak jsem šla předčasně a strašně jsem to obrečela, protože jsem věděla, že tým končí část mého života a to jsem se jaksi psychicky nemohla s tým smířit, víte? A dneska jsem si na to zvykla a už jsem ráda, že jsem doma, jsem spokojený člověk.
Hlavním důvodem, proč někteří lidé nesli odchod do důchodu špatně, bylo to, že ve svém životě museli najít nový smysl. Pan Arnošt u svých známých pozoroval, že změnu nesou velmi těžce hlavně v případě, kdy na důchod ještě nebyli připraveni, ale z práce museli odejít kvůli věku. Jeho samotného se to naštěstí tolik netýkalo, hned po tom, co odešel z práce, si našel jinou činnost, což mu velmi pomohlo. Někteří lidé mluvili o tom, že novým smyslem života pro ně byla vnoučata, o která se starali (viz Rodina).
Pro paní Marii G. byl odchod z práce náročný, nějakou dobu po tom ještě brzy vstávala a chtěla něco dělat, pomohlo jí, když měla vnoučata.
Změnil se váš život odchodem do důchodku?
No, změnil velice. Tož to byl takový, já sem z toho byla tenkrát na mrtvicu. Dyť to bylo hrozné, jak sem zostala doma, no já jsem potom šla ještě do vinohradu, chodila jakousi chvílu. Ale za první každé ráno v půl čtvrtý sem vstávala. Kolik roků, já už sem byla hore. Já už sem čekala, už enom furt jenom jsem chtěla nekde jít. To už já nevím, jestli to tělo to. Tak tak to bylo, no.
A jak se vám změnil život pak? Pak jste nemusela vstávat.
Tož nemusela. Potom už nemusela, dyž jsem furt vstávala, no. Chvílu ale trvalo to myslím, aji ze dva roky, než jsem se tak ztentovala. Já už potom jsem nespala, a byla jsem, tož snažila jsem se, potom už byli i ti vnuci, děcka a tak.