Klára oživila výuku kresbami svého studenta se specifickými vzdělávacími potřebami.
P: Třeba jeden z těch kluků uměl krásně kreslit. Ale on si čmáral pořád. On si čmáral v hodinách. On si čmáral o přestávce, pořád. A samozřejmě, co udělaly některé učitelky, nebo co by udělaly, tak nečmárej, chytly mu to, strčily někam, vyhodily. Ale já jsem si říkala, ale když on tak pěkně kreslí, a fakt krásně, protože které děcko vám v třetím ročníku nakreslí prezidenta. My jsme něco probírali a on čmáral. Najednou tam byl prezident a opravdu byl k poznání. Opravdu to šlo vidět, že je to on. Protože před sebou tam měl prezidenta na obraze, takže to uměl. Tak jsem si říkala jo, u něho to kreslení využiji. Takže jsem to využívala tak, že když jsme třeba něco probírali, tak jsem ho poprosila: „Nakresli nám něco k tomu tématu“, nebo „Zkus nám nakreslit, jak to tam tenkrát bylo, jak to probíhalo“, jo anebo třeba „Zkus nám to zvíře nakreslit”, v přírodovědě. Perfektní.