Anna (DUSP18)

Anna pracovala v sociálních službách pod sociálně-aktivizační službou pro rodiny s dětmi, kde individuálně doprovázela děti i celé jejich rodiny, které přicházely z funkčního i nefunkčního prostředí. Anna měla na starosti děti s poruchami pozornosti a hyperaktivitou, s poruchou autistického spektra a Aspergerovým syndromem. Při práci s těmito dětmi bylo podle Anny důležité si uvědomit, že každé dítě je jiné a je potřeba proniknout do jeho světa a zajímavě jej motivovat tak, aby se cítilo dobře a dovedlo přiměřeně reagovat na různé podněty. Organizace, ve které Anna působila, měla velké množství vybavení, specifických pomůcek na rozvoj motoriky, myšlení a smyslového vnímání. Také využívala různé druhy terapií, jako například muzikoterapii nebo arteterapii, které pomáhaly jak pracovníkům, tak dětem při vizuálním učení. S rodiči dětí Anna vycházela dobře, sloužila jako jejich konzultant a důvěrník, ale také se učila vymezovat své hranice.

Děti, které Anna provázela, trpěly různými psychickými potížemi, často spojenými s agresivitou, horší sociální interakcí a porozuměním druhým lidem. Občas Anna prožívala strach, když se některé z dětí projevovalo agresivně. Vždy se snažila dítě uklidnit pomocí zpomalení, jemného přístupu a vysvětlování. Podle ní mají děti bohaté vnímání, které jim komplikuje život i vztahy, a většina lidí má problém je pochopit. Děti se tak nenaučí se srozumitelně vyjádřit, říct, co by chtěly, potom se musí projevit silou nebo agresí, a o to hůř jim ostatní rozumí. Společnost na to není připravená a veřejnost neví, jak má reagovat.

Anna se snažila profesně zdokonalovat, musela si nastudovat spoustu znalostí, čerpala z odborných publikací a uplatňovala také své zkušenosti jako odborník na sociální kognici dětí s autismem. Kdykoliv se mohla poradit a navzájem inspirovat s kolegy. Kolegové dle slov Anny působili skvěle jako multidisciplinární tým složený z více odborníků (sociální pracovníci, speciální pedagogové). Externě využívali služeb logopedky, psycholožky a koučky. Anna se účastnila pětiletého sebezkušenostního výcviku s integrativním zaměřením, mohla tak terapeuticky působit, dokázala k dětem přistupovat s empatií a klidem. Oceňovala také práci asistentů, kteří fungovali jako pomocníci a často také obhájci práv dětí. Při práci s rodinami a dětmi s psychickými potížemi byla pro Annu nezbytná podpora kolegů, partner, rodina, ale také péče o sebe a sport.

Příspěvky