Miroslav (DUSP02)

Miroslav popisoval bohaté zkušenosti z krizového centra pro ohrožené děti a rodiny, kde působil jako ředitel a psychoterapeut. Setkával se s těžkými případy dětí, které byly vystaveny domácímu násilí, násilí ve vztazích, zejména spojenému s rozvody rodičů, a také se šikanou. Miroslav hovořil o tom, že v důsledku nestandardních situací a komplikovaných vztahů v rodinách dochází k obrovské psychické zátěži dětí. Tyto děti často provází vážné konflikty ve vztazích, jak mezi rodiči, tak mezi vrstevníky, a následně i v partnerských vztazích.

V rámci své organizace vedl Miroslav odborný tým, kde kromě psychologů, psychoterapeutů a sociálních pracovníků spolupracoval také s etopedem a psychiatrem. Navázali spolupráci s norským pracovištěm a zaměřili svou pozornost na poskytování poradenství v oblasti domácího násilí. Miroslav byl vděčný za možnost spolupráce a vnímal, že je nezbytné poskytovat psychoterapeutické intervence pro dospělé i děti. Pro samotnou práci s traumatem je podle něj potřeba znát zákonitosti fungování centrální nervové soustavy, jak traumatické situace mohou poškozovat mozek a propojení s neuro oblastí s medicínským pohledem je velmi důležité.

Podle Miroslava mohou organizace a dobře profesionálně vedené týmy sloužit jako velmi efektivní nástroj a mohou napomoci zabránit například týrání dětí. V oblasti duševního zdraví, zejména v souvislosti s násilím, Miroslav upozornil na potřebu zaměřit se na jednotné metodiky a sjednotit systém, který by pomohl předcházet určitému nebezpečí a zátěži dítěte. Představoval by si lepší spolupráci orgánů sociálně-právní ochrany dětí, aby nedocházelo k chaosu a aby problematika násilí nebyla bagatelizována. Doporučoval, aby se pracovalo nejen s rodiči, ale také s pedagogy, kteří by byli vzděláváni v tom, jak přistupovat k dítěti s duševním onemocněním. Podle Miroslava je práce s traumatem specifická, a ne vždy mají pedagogové dostatečné vzdělání a někdy mají tendenci situaci podceňovat.

Příspěvky