Pavel (44 let), dcera (10 let)
Pavlova dcera je dítě s poruchou autistického spektra. Na doporučení známého Pavel zkontaktoval organizaci, která sdružuje rodiny dětí s autismem. Dcerka zde začala využívat sociální službu rané péče a první pokroky na sebe nenechaly dlouho čekat. V době rozhovoru docházela k psychologovi a psychiatrovi. Medikaci neužívala. Pavel přiznal, že stanovení diagnózy mu přineslo do jisté míry úlevu. Konečně pochopil dceřino „nestandardní“ chování.
Pavlův příběh
Že je dcera v některých ohledech jiná než její vrstevníci, Pavel rozpoznal poměrně brzo. Stanovení diagnózy bylo komplikované z důvodu nízkého věku, nicméně vyšetření v organizaci, která pomáhá rodičům dětí s poruchou autistického spektra, u dcerky potvrdilo autismus. Včasná diagnóza umožnila neodkladné řešení situace. Dcera začala navštěvovat službu rané péče, kde nacvičovala sociální dovednosti nutné pro integraci do běžného života. Dcera byla současně v péči psychologa a psychiatra, léky neužívala. Díky odborné péči se začala výrazně zlepšovat v sociálně komunikačním chování.
Pavel hovořil o tom, že přes nelehké začátky se nakonec vyrovnal s vědomím, že výchova dcery bude komplikovanější. V komunikaci s dcerou mu pomohly postupy, nástroje a rady odborníků, a postupně si osvojil, jak s dcerkou komunikovat. Díky tomu byl Pavel klidnější a dceřin autismus ani nevnímal jako velké omezení. Pavel si byl vědom, že náročnější ještě nastanou (záchvaty vzteku, nízká schopnost přizpůsobit se změnám, potíže se spánkem), ale naučil se, jak tyto situace uchopit. Hovořil o tom, že dceřin stav ovlivnil chod celé rodiny, která se musela v řadě oblastí přizpůsobit. Na druhou stranu rodina zpomalila a srovnala si životní priority.
Ostatním rodičům Pavel připomněl, že děti s poruchou autistického spektra nejsou zlé, nevychované a nechtějí své okolí provokovat. Je pro ně obtížné pochopit, co se kolem nich děje. K dítěti s autismem je podle něj potřeba přistupovat individuálně a rady odborníků je vždy třeba přizpůsobit konkrétnímu dítěti.
Příspěvky