Martina (42 let), syn (16 let)
Martinin syn trpí obsedantně kompulzivní poruchou, kterou odstartovala traumatická událost. Po této události syn začal pociťovat napětí, úzkost, obavy, které se projevovaly především častým mytím rukou. Obsese se podařilo do značné míry korigovat díky intenzivní psychoterapii. V současné chvíli se syn cítí dobře a rozhodl se přestat docházet na terapie. Martina je skeptičtější. Je toho názoru, že syn ještě vše zvládnuté nemá a obává se možného propadu v jeho zdravotním stavu.
Příběh Martiny
Po silném traumatickém zážitku se u syna Martiny rozvinula obsedantně kompulzivní porucha. Projevům úzkostné poruchy u syna předcházel silný traumatický zážitek, jenž byl spouštěčem obsesí (neustálý pocit zašpinění, obavy z nemocí) a které se snažil zmírňovat rituály (časté mytí rukou). Přehnané dodržování hygienických opatřeních následovně vyžadoval i po ostatních. Na radu pediatra se Martina zkontaktovala s psychologem, ke kterému syn začal docházet. Intenzivní psychoterapie měly významný podíl na zlepšení synova duševního stavu. Také Martina si osvojila různé tipy a doporučení, jak synovi v jeho nutkavých potřebách pomoci. Začala se o obsedantně kompulzivní poruchu hodně zajímat, studovat a vyhledávat si nejnovější poznatky o této duševní poruše.
Synův současný stav je lepší. Nastoupil na střední školu, což mu umožnilo nový start a jiný kolektiv mu udělal dobře. Syn ze své vůle přerušil psychoterapeutickou podporu. Cítí, že stavy obsese má pod kontrolou. Martina toho názoru zcela není a obává se možného zhoršení synova stavu.
Martinu duševní stav jejího syna trápí, velmi ji zasahují synovy úzkostné stavy. Myslí, že na rozvinutí obsedantně kompulsivní poruchy u syna má svůj podíl, protože syn je z neúplné rodiny, což ho poznamenalo. Velkou oporu nalézá ve svém partnerovi a stres se snaží eliminovat například relaxací.
Ostatním rodičům by určitě vzkázala, že by měli vyhledat odbornou pomoc. Dodává, že mírnit projevy obsesí pomáhají nejenom terapie, ale i podpora rodičů.
Příspěvky