Jančin starší syn byl pro svého bratra oporou.
Textová verze
Tazatel: A ovlivnilo i nějakým způsobem sourozenecké vztahy?
Janča: Ovlivnilo. Určitě. Ale u nás to bylo k lepšímu. Ten jeho starší brácha, že ten Marťa v něm opravdu našel oporu. Do tý doby ten vztah byl takovej klasickej jako dvou sourozenců. Mladšího bráchy a staršího bráchy, vlastně jeho straší brácha tak nějak toho Marťu odmítal brát do tý svý party, mezi ty starší kluky, když Marťa třeba chtěl někam s nima jít a Áďa řekne „buď doma.“ A od tý doby, co Marťa onemocněl, tak ten Áďa hodně, si myslím, jejich vztah se upevnil a Adam mu hodně pomáhal jako ten starší brácha. A byl pro něj určitě taková silná autorita. Třeba silnější než já, protože já třeba ty první měsíce nebo ten první rok jsem na tom psychicky taky byla tak nějak hodně špatně. Takže já jsem tak nebyla ten silnej člen rodiny, kterej by ho nějak držel, i když jsem se snažila samozřejmě. Ale nebylo to takový jako třeba u toho bráchy, kterej ho fakt hodně držel.