Zpět na Prožívání PPP

Maruška popisovala, jak se cítila po epizodě bulimie. 

Textová verze


Často si vybavím i třeba takový ty situace toho, kdy proběhla bulimie… já tomu říkám ataka, když proběhne ataka… kdy vlastně ten člověk, ta bulimička nebo máš ten záchvat a to máš takhle klapky, máš klapky a nezajímá tě nic jinýho než prostě to jídlo a pak to vykompenzovat, protože se přejíš do takovýho stavu, kdy je ti tak strašně špatně, kdy nemáš jinou možnost než to dát ven, jo a kdyby vedle tebe sedělo cokoliv, kdyby vedle tebe byli slavní zpěváci, tak je ti to úplně jedno, ale v tu chvíli ty máš ataku, máš klapky, nezajímá tě nic jinýho a potom vlastně to vykompenzuješ a ten psychickej stav je strašnej. To je ti špatně, jak fyzicky, psychicky, prostě a nechceš se takhle cejtit, takže kolikrát jsem si vybavila tu situaci toho, jak mizerně mi bylo a říkáš si, „Todle přece nechceš.“, jo, a úplně sama sebe jsem kolikrát vyděsila z toho, co by mohlo právě následovat a řekla jsem si „Ne, ne, ne, ne, tohle ne“. 


Další zkušenosti:

Matěj popisoval, že se za sebe člověk v akutní fázi PPP stydí.

Marii projevy PPP ovlivňovaly náladu.

Pro Matěje byla anorexie psychicky náročnější než fáze bulimie.

Helena věřila, že díky sdílení svých emocí pomoci prevenci PPP.

Emma popisovala, depresi i krizové situace, když se snažila zhubnout.

Kateřina se v akutní fázi PPP cítila neustále náladová, protivná a podrážděná.

Maruška popisovala, jak se cítila po epizodě bulimie.

Andrea se cítila zoufale, že se jí nedařilo udělat z jídla prioritu.

Díky léčbě jeho onemocnění se začal cítit Matěj lépe.

Když Emma mluvila o svém onemocnění zpětně, měla pocit jakoby mluvila o někom jiným.