Emma popisovala, depresi i krizové situace, když se snažila zhubnout.
Já přemýšlím… Já jsem začala vnímat, že upadám do nějakýho depresivního stavu hned na začátku. Hned jak vlastně jsem se začala pokoušet hubnout a začala jsem jíst ty poloviční porce, tak během, já nevím, měsíce, dvou, šla moje výkonnost dolů a já jsem začala upadat do depresivních stavů, kdy jsem nebyla schopná komunikovat se svými rodiči. Vlastně s nikým z okolí. I moje okolí si začalo všímat, že se něco děje. Nicméně mě pak ta návštěva toho výživovýho poradce z toho trochu vytrhla, protože on mi řekl: „Ty musíš jíst. Ty musíš mít nějakou energii.“ Takže já hned po tomhle tom, po té návštěvě jsem šla, koupila jsem si nějakou svačinu a hrozně se mi ulevilo. Takže pak po nějakou dobu to bylo relativně v pohodě a pak přišla jedna velká krizová situace na jednom ze soustředění, kdy já jsem celý to soustředění se strašně snažila hubnout. Já jsem se tam hrozně držela zkrátka oproti ostatním, kteří si prostě nandali ten plnej talíř a nandali si dezert, tak já jsem striktně si dala vždycky jenom jednu tu porci. Nepřidala jsem si, nedala jsem si dezert. Ale nevnímala jsem žádnej progres. Já jsem vlastně neměla pocit, že teda to funguje, neměla jsem pocit, že hubnu a tenkrát jsem se tam z toho hrozně zhroutila. To byla opravdu vyhrocená situace, kdy já jsem teda věděla, že tohle je jako sakra špatně.