Pro Matěje byla anorexie psychicky náročnější než fáze bulimie.
Nejhorší byla určitě ta bulimie. Co se zdravotního stavu týká, tak určitě ta bulimie, to bylo úplně, fakt to devastuje hrozně tělo. Mám z toho doteďka zkažený zuby. Já jsem dřív dost běhal, tak doteď cejtím, že to tělo z toho není v pohodě. Kdyžto po tý anorexii jsem začal dost jíst a hnedka to bylo všechno v pohodě, takhle prostě šlo běhání, šlo všechno. Ale po tý bulimiim to byla fakt síla, no, to fakt jsem ušel pár kroků a byl jsem hrozně zadejchanej. Myslím, že kdo to nezažil, tak to nepochopí, jak hrozně se člověk cejtí. Paradoxně ta bulimie byla nejhorší po tý fyzický stránce a možná, že ta anorexie byla horší po tý psychický stránce, no. Že člověk je úplně upnutej k tomu jídlu a úplně se na to hrozně soustředí a hlídá si všechno a je takovej, všechno si počítá prostě, furt na to myslí, furt to má v hlavě. Kdyžto ta bulimie je taková, že člověk vyjí ledničku a pak to pude vyhodit a pak si řekne, jo a je to. Je to na nic a takovej víc melancholickej jsem byl při tý bulimii, kdyžto při tý anorexii jsem byl takovej úplně soustředěnej a úplně deprimovanej vším okolo a hrozně podrážděnej.