Jarmila popisovala, že její studenti na mimoškolních aktivitách pracovali úžasně.
T: Jak jsou na tom ti žáci takhle z vaší třídy mimo třeba, když jezdíte na ty školní výlety, lyžáky, jak fungují tam?
P: No, tam fungují úplně úžasně, protože tam po nich člověk nechce to, co oni, co je nebaví nebo co musí dělat a to, do čeho se jim moc nechce. Tam jedou děti, které to lyžování baví a nemají čas tam zlobit. Musíme mít pro ně připravený program celodenní, takže máme dopoledne, odpoledne, večer. Tam ty děti, teď jsem se vrátila z lyžáku, a když jsme viděly s kolegyněmi seznam dětí, kdo s námi má jet, tak jsme si říkaly: „No, nazdar.“ Ale bylo to tak něco úžasného, že i ti zlobivci, které neučím ale potkávám je na chodbách a jsou na poradách pořád, opakují se ta stálá jména. Říkaly jsme si: „No, to teda bude.“ Ale bylo to fakt úplně úžasné, protože my jsme o nich ani nevěděly. Jakože by nějak zazlobili nebo prostě, ne. Já jsem jednoho takového zrovna měla v družstvu a nemůžu si stěžovat. Máme ještě věc, že tam vyhlašujeme osobnost kurzu, kdo nás zaujal něčím, a zrovna tento teda byl jedním z nich. Jiné děti v tom neškolním prostředí.