Robert si přál, aby s ním učitelé komunikovali nejen na třídních schůzkách.
Textová verze
P: Ta komunikace mezi školou a mnou není jiná, mezi mnou, mezi náma jako rodičema a tou školou není jiná než na třídních schůzkách. Vždycky, když je nějaký problém, tak je to vyvolaný náma. Já jsem, i když sem je k tomu vybízel, tak sem nikdy necejtil ochotu vlastně tu komunikaci řídit jako obousměrně.
T: Co tím myslíte obousměrně?
P: To znamená jako typicky, taky je to samozřejmě moje chyba, že jsem je k tomu nikdy nedonutil, ale prostě nám by hrozně pomohlo, kdybychom každej den věděli, co dostali za úkol, abych já měl kontrolu, co von si napsal. On má problém s tím, že si nezaznamená nebo to ani nepostřehne v tý škole, takže kdyby prostě každej učitel buď do nějakého notýsku, nebo do mailu napsal.
Další zkušenosti:
Syn Kláry se na běžnou základní školu dostal díky inkluzi.
Julie popisuje neústupnost v rozhodnutí paní ředitelky, když dostal syn dvojku z chování
Robert ve škole mohl vysvětlit, jak syn věci prožívá a čím je důležité se u něj zabývat.
Klára s učitelkou syna komunikovala přes email a deníček.
Petra byla ráda v telefonickém kontaktu s třídní učitelkou i asistentkou svého syna.
Robert si přál, aby s ním učitelé komunikovali nejen na třídních schůzkách.
Pro Roberta bylo důležité, aby učitelé rozuměli projevům ADHD a jednali se synem individuálně.
Eva vnímala, že diagnózu ADHD někteří učitelé nepřijímali.
Michaela potřebovala od učitelky vysvětlení, proč jí nefunguje spolupráce s jejími dětmi.
